Cílem zkušební doby je, aby se zaměstnavatel a nový zaměstnanec lépe poznali a rozhodli se, zda chtějí ve spolupráci pokračovat, nebo ji ukončit. Ale i zkušební doba má svá pravidla. Vysvětluje je advokátka Klára Valentová z kanceláře Vilímková Dudák & Partners.

Ve většině případů bývá zkušební doba součástí pracovní smlouvy. Ale není to zákonná podmínka, a tak dokonce nemusí být sjednána vůbec. Nebo ji lze sjednat v jiné zvláštní dohodě, zejména u pracovního poměru, který vzniká jmenováním na vedoucí pracovní místo. 

Pokud se obě strany na zkušební době domluví, musí dohoda být vždy v písemné formě. Pokud tato podmínka není splněna, je toto ujednání neplatné. Aby bylo ujednání o zkušební době platné, musí být dohoda uzavřena nejpozději v ten den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Pokud jde o jmenování, jedná se o den, který byl uveden jako den jmenování.

Délka zkušební doby je stanovena zákonem, a to tak, že u řadových zaměstnanců může být maximálně tříměsíční a u vedoucích zaměstnanců (zaměstnanec, který má alespoň jednoho podřízeného zaměstnance) nejdéle šestiměsíční. 

Nesmí však být delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Pokud by tedy byl pracovní poměr sjednán pouze na dobu jednoho měsíce, může být zkušební doba u jakéhokoli zaměstnance nejdéle čtrnáctidenní. Vždy však půjde o dobu ucelenou, která plyne od vzniku pracovního poměru.

Více informací >>