Když šéf nařídí práci přesčas, nemusí to být jen zlo. Za přesčasy se platí: volnem nebo penězi. Pro řadového státního zaměstnance je to tutovka, u soukromníka ale můžou s člověkem zamést. Když si neumí nebo nemůže dupnout.
Pravidla odměňování přesčasů jsou různá pro zaměstnance ve veřejném sektoru a pro zaměstnance soukromých podniků. Jedno omezení ale platí pro všechny stejně. Nařídit může zaměstnavatel zaměstnanci nejvýš 150 hodin přesčasové práce za kalendářní rok. Na odpracování dalších přesčasových hodin – maximálně 266 za rok – se zaměstnavatel a zaměstnanec musí dohodnout. Pozor – do těchto limitů se nepočítá práce přes čas, kterou zaměstnanec vymění za náhradní volno. Ale o tom si víc povíme ještě dál.
Kdo pracuje pro stát, obec, kraj nebo jiného zaměstnavatele veřejné správy, má za každou hodinu přesčasové práce samozřejmě nárok na svůj plat, ale k tomu také na příplatek. Příplatek je 25 procent jeho průměrného hodinového výdělku. Pokud ale pracuje přesčas v den, na který připadl jeho „nepřetržitý odpočinek“, příplatek je dokonce 50 procent. Nemusí to být nutně sobota nebo neděle – když má někdo pravidelné volno třeba v pondělí a úterý a místo toho právě v tyto dny pracuje přesčas, náleží mu za práci 150 procent platu – tedy normální plat a půlka za přesčas k tomu.
Co je pracovní pohovor: jedná se v podstatě o znalostní a kalibrační cvičení pro obě zúčastněné strany.
Znáte ten pocit bezmoci, kdy se cítíte beznadějně, jako byste se zasekli?
Budete-li se ucházet o volné místo v jakékoliv společnosti, zaměstnavatel bude ve většině případů požadovat životopis ...
a ucházejte se o zaměstnání, které Vám bude vyhovovat.
Vytvořte CV CZ Vytvořte CV EN
Vstupte do svého účtu a přidejte komentář